Malé ohlédnutí předsedkyně spolku

07.08.2019

Při příležitosti změny internetové prezentace Občanské právní poradny Vasiariel jsem se zamýšlela nad tím, co mne v souvislosti s Vasiarielem potkalo...

Od malička jsem byla, coby Štír, tvrdohlavá a bojovnice. Už jako malá jsem bránila slabší kamarádky před silnějšími, svého bráchu před spolužáky, kteří ho bili. Jak šel čas, gymplem i vysokou školou jsem prošla vždy jako "rebel", který se ozýval proti bezpráví. Co si budeme povídat, bez následků se to mnohdy neobešlo. Ale zdárně jsem dostudovala, společně s mnoha dalšími si odcinkala revoluci, a začala žít v době reálného kapitalismu.

Jsem vystudovaná zootechnička, ale, jak je známo, revoluce požírá vlastní děti, tak jsem skončila hned po revoluci na pracáku. Práce pro absolventy nebyla, proto jsem se chytla toho jediného, co jsem mohla využít, a to znalosti anglického jazyka a mého obchodního talentu. Začala jsem pracovat v Ostravě a okolí na různých asistentských či marketingových pozicích. Organizovala jsem vzdělávací kurzy, prodávala ryby či exportovala pivo... Když jsem měla přestávky mezi jednotlivými zaměstnáními, pokukovala jsem po práci na České obchodní nebo Zemědělské inspekci. A pak přišel ten osudový Silvestr, kde mne spolužák z výšky přivedl na nápad jít k Policii České republiky na pozici vyšetřovatelky. Líčil mi, co vyšetřovatel dělá, sám byl s touto pozicí spokojený, tak jsem si řekla, no co, inspekce nebo policie, to může být zajímavé.

Na Ostravsku byla situace čím dál horší, ať už se zaměstnáním, tak s celkovým klimatem.

Viděla jsem, jak jsou mnozí starší lidé bezmocní v konfrontaci s novou, bezohlednou dobou, jak snadno naletí různým šmejdům a podvodníkům, včetně kampeliček a podobných institucí.

Sama jsem pomáhala babičce vyřizovat zrušení různých smluv od šmejdů, bohužel, viděla jsem, jak jí a jejím sousedům podvodem odkoupili byty, prostě džungle, se kterou jsem se nedokázala smířit...

Proto jsem v roce 2000 nastoupila k PČR jako vyšetřovatelka a práce byla zajímavá a naplňovala mne. Setkala jsem se s mnoha případy a vždy jsem se snažila pomoct spravedlnosti, jak jsem nejlépe uměla.

Zároveň jsem se setkala s mnoha případy, kdy oznamovatelé postupovali špatně, neudělali to, co měli, aby se domohli svých práv, nedokázali se správně vyjádřit nebo neznali proces trestního řízení, čímž se sami poškodili. Já, z titulu své funkce, jsem jim nemohla pomoci, nemohla jsem jim poradit. Čím dál více se mi v hlavě rodil nápad otevřít poradnu pro obyčejné lidi, a v těchto oblastech jim radit a pomáhat. Začala jsem si dělat svůj marketingový průzkum a zjistila jsem, že poradna v takovém typu, jak jsem si vymyslela, neexistuje.

Ano, sice existují poradny, které řeknou klientům, co mají dělat, ale samy to neudělají. Proto jsem se asi po 9 měsících rozhodla, že do toho půjdu, a že poradnu založím.

Tak se i stalo, a v září 2015 byl zaregistrovaný spolek Vasiariel. 

Vasiariel proč? Hledala jsem zajímavý, neotřelý název, a tak jsem narazila na anděla profesí v legislativě jménem Vasiariel ...

Od 1. prosince 2015 jsem se tedy vydala na volnou nohu vstříc novým dobrodružstvím...

Do té doby jenom zaměstnanec, jsem začala zjišťovat, co všechno musí "podnikatel" udělat, aby vůbec mohl začít pracovat. Zaměstnanec přijde do zaměstnání, sedne ke stolu, zapne počítač a začne pracovat.

Ale "podnikatel" ne. Ten si musí tu kancelář sehnat, a od tužky, průpisky, přes stůl, židli, počítač, internetové připojení, až po věšák vše zařídit. Jistě, kdo má základní kapitál, ten to tak neprožívá, ale pro toho, kdo začíná na základě ideálů a bez tlačenky z těch správných míst, je to opravdu těžké a kruté.

Zde bych ještě chtěla podotknout, že jsem Vasiariel založila skutečně s vidinou dlouhého života jak spolku, tak mne... Mnoho neziskovek je založeno, například na jeden projekt - někdo se dorve k příležitosti získat peníze z nějakého projektu, tak založí spolek, načerpá a vyčerpá peníze a spolek nechá umřít, ale toto není případ Vasiarielu.

Jakmile jsem spustila internetovou prezentaci, začali se ozývat klienti. Už v prvním roce se s nimi vyloženě roztrhl pytel. Začala jsem zjišťovat, co a jak, a filtrovat, jaké služby bude spolek do budoucna poskytovat a jaké ne, protože mnozí lidé jsou kverulanti a mají tendenci zneužívat druhé.

Práce bylo dost, horší bylo najít sponzory. Hlavně ti, kteří nemají problém utratit za večeři několik tisíc, ti, co se vozí v autech za miliony, hrají golf nebo jsou členy prestižních klubů, jsou nejvíce nedajní...

I druhým rokem jsem tahala spolek ze svých peněz, a to včetně pronájmu kanceláře, a sponzoři nějak nebyli. Někteří se přede mnou začali schovávat, zapírat, ale setkala jsem se i s podnikatelem, který si přišel pro radu, obral mne o hodinu času, ale na sponzoring neposlal ani korunu...

Třetím rokem se mi podařilo trochu podpory sehnat, nicméně, na chod kanceláře to úplně nestačilo. Mne i spolek málem zabil "výdup" jistého hnutí, jehož zástupci před volbami naslibovali podporu, ale skutek utek a já zůstala úplně bez financí..

Počátkem čtvrtého roku, abych pravdu řekla, jsem už chtěla celý projekt pohřbít, protože jsem neměla sílu ani chuť se pořád někomu vnucovat a žebrat o peníze.

Další ranou byla "opravdu skvělá" nabídka dvou zaměstnanců, dlouhodobě nezaměstnaných, z jednoho dotovaného projektu, na kterou jsem, bohužel, kývla. Už po týdnu jsem zjistila, že někteří lidé jednoduše pracovat nechtějí a nebudou, a já jenom ztratila drahocenný čas a peníze....

Ale, je to další cenná zkušenost, už naprosto chápu postoje zaměstnavatelů k uchazečům o zaměstnání z pracáku, ve věku nad 50 let, k zaměstnání na hlavní pracovní poměr a tak...

Tyto všechny negativní zkušenosti beru jako školu, abych věděla, co je vše možné. Jak se říká, zkušenosti jsou nepřenosné, každý si musí nabít držku sám.

Ale díky tomu všemu mohu vést poradnu daleko lépe, protože jsem si zažila jak zaměstnání, tak nezaměstnanost, odporné jednání posudkové lékařky na správě sociálního zabezpečení, stala jsem se obětí trestného činu, sice jenom vloupání, ale i tak jsem zjistila, jaké to je, a plno dalších uvěřitelných či neuvěřitelných věcí...

Člověk, který se stane obětí trestného činu, obětí šmejdů, obětí bezpráví ze strany státních institucí, ze strany svých nejbližších, je v tu chvíli bezmocný. Je paralyzovaný tím, co se mu stalo a nedokáže se účinně bránit, nedokáže myslet, nedokáže jednat. Proto potřebuje někoho, kdo je schopen a ochoten mu v tom pomoci. Někoho, kdo mu podá pomocnou ruku, kdo mu pomůže vyřídit potřebné formality, někoho, kdo mu určí směr...

Snad každý, kdo má v rodině starší rodiče, se někdy setkal s tím, že si najednou nakoupili hrnce za 60 tis. Kč, přestože nevaří, vysavač za 15 tis. Kč, přestože nemají v bytě koberec, zázračnou elektrickou dečku za 6 tis. Kč, protože k ní dostali zadarmo dárek... 

I tyto věci se dají řešit, a my můžeme pomoci.

A proto, přes všechny obtíže, které nás provázejí, občanská poradna Vasiariel bude pracovat dále, protože jsou i nadále lidé, kteří pomoc potřebují a kteří si ji zaslouží...

Vypracovala jsem proto nový projekt - individuální dárcovství na podporu činnosti poradny, a pevně věřím, že obyčejní lidé nás podpoří, když už to nejsou ochotni udělat ti, kteří by rozhodně mohli a měli nás z čeho podpořit, aniž by to narušilo jejich rozpočet...

Za více, než 3 roky poskytování poradenství služeb Vasiarielu jsme vyřídili přes 400 telefonických konzultací, uskutečnili přes 200 osobních schůzek, napsali přes 40 trestních oznámení...

Podpoříte nás, abychom mohli pokračovat dále?

Ing. Monika Sedláčková


© 2019 Občanská právní poradna Vasiariel, z.s., IČ: 04384393, se sídlem Slezské náměstí 14/37, 741 01 Bílovec - Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky